ÚVODNÍK



      Když je důkladně zbičovali, zavřeli je do vězení a žalářníkovi poručili, aby je dobře hlídal. On je podle toho rozkazu zavřel do nejbezpečnější cely a pro jistotu jim dal nohy do klády. Kolem půlnoci se Pavel a Silas modlili a zpěvem oslavovali Boha; ostatní vězňové je poslouchali. Tu náhle nastalo veliké zemětřesení a celé vězení se otřáslo až do základů. Rázem se otevřely všechny dveře a všem vězňům spadla pouta.

(Sk 16,23-26)

    Tento příběh mne vždy fascinoval. Apoštol Pavel a jeho věrný spolupracovník Silas se pro evangelium dostávají do vězení. Jsou zbičováni, uvězněni a žalářník jim ještě dá nohy do klády. A přesto, ničím z toho není Pavel a Silas skutečně spoután. Jen si celý obraz zkusme představit.
    Občas mi někdo položí otázku, kam bych zařadil náš sbor? Zda-li jsme tradiční, tradiční evangelikálové nebo charismatici či letniční. Popravdě, já to nijak neřeším a nikdy jsem neřešil. A vlastně, je mi jedno, kdo a kam nás chce zařadit.
    Naopak, ještě se modlí a zpěvem chválí Boha. To vše dělají nahlas, takže je slyší i ostatní vězňové. A slyší je také Pán.
    Bratři a sestry, nejsme v podobné situaci. A přesto je velmi důležité, abychom byli slyšet. Kolem nás je totiž stále mnoho spoutaných a uvězněných lidí. Nejsou sice v kamenném vězení, ale uvěznění jsou. Pouta hříchu jsou totiž nemilosrdná, drásají lidské nitro až do morku kostí.
    Paradoxem někdy bývá, že lidé, kteří jinak v Boha nevěří, Jej za to viní (… kdyby byl Bůh, tak by ...).
    Pavel a Silas se dostali do vězení proto, že osvobodili mladou ženu (byla to otrokyně, člověk bez ceny), která byla obsazena, spoutána démonem (věštila). Svým majitelům vydělávala věštbou nečisté peníze.
    Lidé mohou trpět mnohými spoutanostmi. Mohou být spoutaní dokonce svými partnery, společenskými konvencemi, svou minulostí ... A mohou být spoutáni také démony.  
    Nic z toho však není neřešitelné. Kristus je dostatečný lék na vše. Ve zmíněném textu čteme, že oba Boží služebníci chválili Boha a dělali to nahlas, takže je obyvatelé vězení slyšeli. Chválíme-li Pána za každé situace, slyší nás i náš živý Pán.  
    Občas si uvědomím, kolik lidí už slyšelo zpívat naše nedělní chvalozpěvy, zvláště v teplejších měsících, kdy máme otevřená okna naší modlitebny.  
    Slyší-li nás ostatní lidé, je-li církev slyšitelná, pak vězte, že svou církev slyší také Pán církve, vzkříšený Kristus. Proto také mohou lidem spadnout pouta a být zachráněni. Třeba jako žalářník onoho vězení. A nejen on.  

V Kristu
Pavel Kalous, pastor