Milostí tedy jste spaseni skrze víru. Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit. (Ef 2,8-9) 

Pro své spasení nemůže člověk nic udělat. Žádné dobré skutky, dobře míněná snaha, posílání peněz na dobročinné účely apod., nic nám ke spasení, k osobní záchraně, ani k požehnání či zdraví, nepomůže.

            Pokud můžete od živého Boha něco, vlastně cokoliv, co je i v dobrém (biblickém) slova smyslu užitečné i příjemné mít, pak jedině z Boží milosti. Dokonce v některých komunitách nabádají své členy, aby do obálek na dopisy či na bankovní účty takových společenství vkládali více peněz, aby měli více požehnání a více Boží přízně. To je popravdě nesmyslné, sektářské.

            Bůh s člověkem (židem či pohanem) jedná na základě milosti, kterou prokázal v podobě svého Syna, Ježíše Krista.

            Když z milosti, tedy ne na základě skutků – jinak by milost nebyla milostí. (Ř 11,6)

            Milost Boží je jako mírný a příjemný proud říčky, do kterého se můžete položit a nechat se jím pouze nechat unášet k cíli. Rozhodně není moudré, začít si plavat, kam chcete. Pak by se mohlo stát, že takový člověk již nespoléhá na milost, ale na sebe, své skutky, své plány, svou sílu …

Zbavili jste se Krista, vy, kteří hledáte ospravedlnění v Zákoně; vypadli (pozbyli, CEP) jste z milosti. (Ga 5,4; CSP)

            Nelze být současně pod milostí a přitom se spoléhat na své dobré skutky. Naopak, naše vlastní úsilí nás připravuje o milost a o život z milosti. Vše, co můžeme mít, můžeme mít pouze z milosti (SOLA GRATIA).

            Milostí Boží jsem to, co jsem, a milost, kterou mi prokázal, nebyla nadarmo; více než oni všichni jsem se napracoval – nikoli já, nýbrž milost Boží, která byla se mnou. (1K 15,10)

            Apoštol Pavel dobře věděl, že hnací silou jeho služby je samozřejmě Kristus, ale také si byl vědom, že je obdařen Boží milostí. Ne ovšem jen tak naprázdno, ale aby tuto Boží milost zúročil. Bůh nám nedává milost proto, abychom ji promarnili, znevážili či zmuchlali jako papír a vyhodili. Boží milost v nás a s námi má nějaký smysl. Je to jako finanční kapitál, který můžeme rozumě využít nebo bláznivě zneužít a promrhat. Boží milost je zadarmo, ale ne nadarmo.

            Kdo se vykazuje skutky, nedostává mzdu z milosti, nýbrž z povinnosti. (Ř 4,4)

            Boží království nestojí na výkonu, skutcích, zásluhách či úplatě. Boží království stojí na Boží milosti.

Přišli až k úvalu Eškolu, kde uřízli ratolest s jedním vinným hroznem, dva ji museli nést na sochoru, a několik granátových jablek a fíků. (Nu 13,23)

           Věřím (= důvěřuji) živému Bohu více než třicet pět let a stále více vidím, jak je dobrý Hospodin reálný a praktický. Otec víry (důvěry), Abraham, by nám toho mohl mnoho vyprávět. Taktéž Izraelci když odcházeli z Egypta, pobývali na poušti, anebo když zabírali „zaslíbenou zemi“ a mnozí další.

            V církvi se zabydlela teologie „mít Pána Boha AŽ do nebe“. Zde na zemi to tak nějak proklepeme, vlastně, stejně, jako lidé bez živého Boha v tomto světě.

             Bible ale nic takového nesdílí! Služba Ježíše Krista byla nejen „duchovní“, ale lidé Ho následovali, vyhledávali právě proto, že byla praktická, reálná, konkrétní.

            Ježíš chodil po celé Galileji, učil v jejich synagógách, kázal evangelium království Božího a uzdravoval každou nemoc a každou chorobu v lidu. (Mt 4,23)

            Ježíšovým záměrem, kromě jiného, JE Boží království ZDE na zemi. Daniel o tom prorokoval (Da 2,35).

            Ježíš obcházel všechna města i vesnice, učil v jejich synagógách, kázal evangelium království a uzdravoval každou nemoc a každou chorobu. (Mt 9,35)

 Navíc, Ježíš poslal dalších dvanáct učedníků, a i to bylo málo, dokonce poslal dalších sedmdesát, aby dělali totéž. A posílá také nás.

            Milí sourozenci v Kristu, „zaslíbená země“ není v nebi! V nebi nejsou nepřátelští obři, nejsou tam hradby, které musí chránit města, v nebi není třeba bojovat …

            Já sám nemám Pána Boha „až do nebe“. Jistě, v nebi bude plnost všeho, včetně Ježíše tváří v tvář. A samozřejmě bez zla v jakékoliv podobně. Na to vše se pochopitelně těším. Ale ještě tam nejsme, jsme zde na zemi.

            Jděte a kažte, že se přiblížilo království nebeské. Nemocné uzdravujte, mrtvé probouzejte k životu, malomocné očišťujte, démony vymítejte; zadarmo jste dostali, zadarmo dejte. (Mt 10,7-8)

            To, co říká Ježíš svým učedníkům, aby činili, je velice praktické, konkrétní a reálné. Lidi kolem nás nezajímá, že si chodíme  do kostela a posloucháme tam hluboké myšlenky.

            Víra nesedí, ale KONÁ. Víra je odvážná. Jozue a Káleb byli nadšení z toho, co viděli v zaslíbené zemi. Byli ochotni podstoupit cokoliv, jen aby se tam dostali. A to, i když museli ještě čtyřicet let poslouchat hloupé řeči „spoluvěrců“. Jenže, oni do zaslíbení na zemi nakonec vstoupili, ti ostatní ne.