Přišli až k úvalu Eškolu, kde uřízli ratolest s jedním vinným hroznem, dva ji museli nést na sochoru, a několik granátových jablek a fíků. (Nu 13,23)
Věřím (= důvěřuji) živému Bohu více než třicet pět let a stále více vidím, jak je dobrý Hospodin reálný a praktický. Otec víry (důvěry), Abraham, by nám toho mohl mnoho vyprávět. Taktéž Izraelci když odcházeli z Egypta, pobývali na poušti, anebo když zabírali „zaslíbenou zemi“ a mnozí další.
V církvi se zabydlela teologie „mít Pána Boha AŽ do nebe“. Zde na zemi to tak nějak proklepeme, vlastně, stejně, jako lidé bez živého Boha v tomto světě.
Bible ale nic takového nesdílí! Služba Ježíše Krista byla nejen „duchovní“, ale lidé Ho následovali, vyhledávali právě proto, že byla praktická, reálná, konkrétní.
Ježíš chodil po celé Galileji, učil v jejich synagógách, kázal evangelium království Božího a uzdravoval každou nemoc a každou chorobu v lidu. (Mt 4,23)
Ježíšovým záměrem, kromě jiného, JE Boží království ZDE na zemi. Daniel o tom prorokoval (Da 2,35).
Ježíš obcházel všechna města i vesnice, učil v jejich synagógách, kázal evangelium království a uzdravoval každou nemoc a každou chorobu. (Mt 9,35)
Navíc, Ježíš poslal dalších dvanáct učedníků, a i to bylo málo, dokonce poslal dalších sedmdesát, aby dělali totéž. A posílá také nás.
Milí sourozenci v Kristu, „zaslíbená země“ není v nebi! V nebi nejsou nepřátelští obři, nejsou tam hradby, které musí chránit města, v nebi není třeba bojovat …
Já sám nemám Pána Boha „až do nebe“. Jistě, v nebi bude plnost všeho, včetně Ježíše tváří v tvář. A samozřejmě bez zla v jakékoliv podobně. Na to vše se pochopitelně těším. Ale ještě tam nejsme, jsme zde na zemi.
Jděte a kažte, že se přiblížilo království nebeské. Nemocné uzdravujte, mrtvé probouzejte k životu, malomocné očišťujte, démony vymítejte; zadarmo jste dostali, zadarmo dejte. (Mt 10,7-8)
To, co říká Ježíš svým učedníkům, aby činili, je velice praktické, konkrétní a reálné. Lidi kolem nás nezajímá, že si chodíme do kostela a posloucháme tam hluboké myšlenky.
Víra nesedí, ale KONÁ. Víra je odvážná. Jozue a Káleb byli nadšení z toho, co viděli v zaslíbené zemi. Byli ochotni podstoupit cokoliv, jen aby se tam dostali. A to, i když museli ještě čtyřicet let poslouchat hloupé řeči „spoluvěrců“. Jenže, oni do zaslíbení na zemi nakonec vstoupili, ti ostatní ne.